Přelom dubna a května 2018 jsem trávil volný čas v malebném prostředí Vranovské přehrady. Právě v úterý 1. května byl den, kdy jsem dostal v rodinném programu absolutní volnost. Večer ještě plánuji trasu. Dodávám si odvahu a poprvé nastavuji cyklonavigaci přes Garmin Connect na svém Edge 520. Trasa Bítov - Písek. Určitě mi to ušetří čas jízdy, když nebudu nahlížet do mapy, říkám si. Ráno ještě za tmy vyrážím. Cyklokrosový Giant TXC Advanced Pro 2 obutý do 28mm plášťů Tufo Comtura Duo. Mám s sebou tento oblíbený stroj se dvěma páry kol, zmíněnými silničními, a pak terénními se 42mm širokými plášti Challenge Gravel Grinder. Cyklokroska TCX je sice o 1kg těžší než silnička TCR, ale nabízí více komfortu díky promyšlené konstrukci rámu. Vítr má vát od severozápadu a já doufám, že hodinu či dvě stihnu za bezvětří. Opak je pravdou, po vystoupání z Bítovské zátoky se mi celkem slušný fičák opře do obličeje. Na chvíli váhám, jestli celou akci nevzdat, ale touha ujet v květnu slušnou porci kilometrů vítězí. Jízda proti větru chce rozvahu, moc to nehnat, prostě trpělivost. Ukrajuji kilometry, slunce vychází. Je poměrně chladno. Krajina kolem krásná a jízda po silnici první třídy luxusní, protože večer předtím bylo pálení čarodejnic a většina lidí ještě spala. Garmin mě celkem dobře naviguje, ale nemám podrobné mapy, takže jedu podle virtuální červené čáry v prostoru. V Dačicích to chce občas trochu štěstí při průjezdu křižovatkami. Na 69.km dosahuji Jindřichova Hradce a podle cyklonavigace mám pokračovat do Kardašovy Řečice, jenže...u silnice 1. třídy, která stále krásně zeje prázdnotou, stojí dopravní značka zákazu vjezdu cyklistům. A sakra, tohle Garmin Connect neodhadl. Navigaci v Edge 520 nelze změnit bez připojení na počítač, takže ji vypínám. Beztak mi zvyšovala odběr a bez dobíjení baterie by Garmin do Písku nevydržel. Muselo se improvizovat. Klasika, mobil a mapy.cz, zobrazení vlastní pozice a vymýšlení objížďky. Beru to severněji a potkávám v kopcích slušnou partu cyklistů důchodového věku. Pěkná kola mají, pozdravíme se a frčím dál. Přes Tučapy dojedu do Soběslavi a dále do Týna nad Vltavou. Tam už cestu do Písku znám díky dovolené se synem strávené v těchto končinách. V Neznašově mi hodní lidé doplňují lahve vodou. Dojedu do Albrechtic a přejíždím Písecké hory. Už z názvu je to do kopce, ale pokud člověk snese občas horší asfalt, odměnou je silnice v lese bez aut a protivného větru, který mě stál už hodně sil. Do Písku je to posledních deset kilometrů z kopce, což je příjemné. U informačního centra si objednávám jídlo, dobíjím přes powerbanku mobil, i Garmina. Výhoda dvora sladovny je, že máte kolo u sebe. Cesta mě stála hodně sil, tak si dávám na čas. Nakonec káva, doplnit lahve a hurá vydat se na zpáteční cestu. Vítr zůstává stejný, těším se, že bude foukat tentokrát do zad. Ačkoli je pouze 17st.C., je dusno a sundavám rukávky a nákolenky. Písecké hory tentokráte objíždím jižněji. V Týnu nad Vltavou přemýšlím jak dál. Nakonec volbu trasy svěřuji mobilnímu telefonu a hlasové navigaci mapy.cz. Na křižovatkách a rozcestích otáčím hlavu, abych slyšel "mluvící" telefon v kapse dresu, lidé se za mnou otáčejí. Zpáteční cesta vede trochu jižněji a mně nezbývá než chválit vývojáře v seznamu.cz za skvělou práci. Krásné silnice, málo aut, nádherná krajina. Projíždím krajem Třeboňska a už chápu, proč je tento kraj tak oblíbený mezi cyklisty. Jenže...změna tras y znamená, že veškeré obchody s potravinami a benzínové pumpy z dopolední cesty neplatí. A protože jedu po vedlejších cestách, mnoho občerstvovaček zde není. Jen obecní hostince. V Obci Bílá mi hodní lidé doplnili lahve a přidali do vody citron, který shledávám skvělým životabudičem. V Číměři míjím restauraci s pocitem, že pár kilometrů ještě zvládnu. Přede mnou nejvyšší kopce trasy. Drápu se nahoru kolem kamenolomu, Garmin ukazuje 12 procent sklon a já nepohrdám vyprošťovákem 36:28. Kopce neberou konce, všude lesy, a pak... ... se dostavil hlaďák. Velká to chyba! Navíc kolem obce Matějovec je uzavřená silnice, nemaje sílu na objížďku risknu to a nesouc kolo na rameni obcházím stržený most. Do Slavonic dorazím se západem slunce. Musím něco sníst říkám si a vidím pizzerii. Objednávám si Colu a Pizzu, na kterou dlouho čekám a třesu se zimou jako ratlík. Návleky na sebe, i neprofukavou vestu. Teplota letí se soumrakem dolů. Objednávám si horký čaj a je mi trapně za ten třas, který není možné potlačit. Konečně je pizza na stole, krásně horká a mě vůbec nevadí spálený jazyk a patro, hlavně do sebe dostat energii. S plným žaludkem vyrážím na posledních 35km jízdy, tma jako v pytli. Jak se rozjedu, znovu se roztřepu zimou a drkotají mi i zuby. Ze Slavonic se naštěstí stoupá, tak se mi po pár kilometrech podaří vyrobit více tepla usilovnou jízdou ze sedla. Do Bítova přijíždím unavený, ale šťastný, že je to za mnou a na kontě mám takhle brzy z jara 315km. Dobrá příprava na ještě delší jízdy, které přišly posléze v červnu.
Trasa je zde:
https://www.strava.com/activities/1543929022
video je zde: https://youtu.be/On_iHSX8tG0
