Třetího července byl datum, kdy jsem měl v kalendáři zakroužkovaný den s označením volno (alias dělej si co chceš). Počasí vypadalo stabilně, žádný déšť ani bouřky, tak padlo rozhodnutí o posunutí kilometrové dávky na kole ujeté za den. První problém byl výběr kola. Zvolit tuhou silničku Giant TCR Advanced, nebo o kilogram tězší ale pohodlnější cyklokrosku Giant TCX Advanced Pro? Volba padla na pohodlí, celý den na našich silnicích člověka celkem slušně protřese. Kola byla obuta do plášťů Continental Ultra Sport 2 28x622 nabízející reálnou šíři téměř 30mm. Jak už bývá u mě zvykem, budík zvoní ve tři ráno. Věci na sebe mám připravené, tak rychlá snídaně a šup ven. Je chvilku před svítáním, obloha jasná a teplota v Hradci Králové kolem 4st.C. Vyrážím směr Nové Město nad Metují a vychutnávám si prázdnou silnici přes Černilov a Královu Lhotu. Odpoledne po práci ve všední den se tu na kole jet nedá. S prvními paprsky slunce jsem v Novém Městě nad Metují. Silnice do Pekla je čím dál tím více rozbitá, ale nechci plýtvat silami a jet do Náchoda přes kopec. Zato z Pekla je to pohoda, nový asfalt, trochu chladno, ale pastva pro oči, jak údolí řeky Metuje pomalu zalívá oranžový sluneční svit. Náchod a po cyklostezce směr Hronov. Trocha drkotání po kostkách a už to sněruji serpentýnami do Police nad Metují. Toto byl nejchladnější úsek trati, teplota 1st.C. a ruce mám zmrzlé jako dva rampouchy. Když míjím cyklistu, mám pocit, že místo zdravení jen mávnu jakýmsi pahýlem bez citu. Krev mi rozproudí až stoupání na Pasa, která jsou známa z trati oblíbeného bikemaratonu Rallye Sudety. Následuje sjezd směr Broumov. Silnice do Teplic nad Metují je uzavřena, tak volím objížďku přes Meziměstí. Na stém kilometru mne vítá Adršpach a kochám se výhledem na pískovcové skály. Začíná být teplo a odkládám části oblečení. Stoupání na Chvaleč mi dává zabrat, západní vítr nabírá na síle trochu dříve, než jsem čekal. Do Trutnova je to z kopce a často v závětří stromů. Na náměstí si dávám první pauzu, kávu a zákusek v cukrárně. Preventivně také dobíjím Garmina z powerbanky. Další úsek cesty přes Pamětník byl trochu horror, protivítr a hustý provoz. Jak rád odbočuji na Pecku, ale v cestě mi stojí ještě jedno stoupání přes Mostek. Pak už dolů do Lázní Bělohrad. Následuje kurz na Jičín s cílem vyhnout se rušné silnici v Úlibicích. To se za cenu jízdy po drsnější panelce podařilo. Za Jičínem přemýšlím kudy dál. Plánovač mě vede do Podhradí, kde za neustále rostoucích teplot zdolávám sice krátké, ale výživné stoupání. U domorodců doplňuji s prosíkem a poděkováním bidony. Zbytek cesty do Mladé Boleslavi byl ve znamení velmi špatných silnic. Ještě že jsem vzal krosku, ale i karbon má své limity a jízda je dost nekomfortní. Navíc fouká protivítr. Finále tohoto úseku bylo po velmi rušné silnici, ale podařilo se mi chytnout si "stopa" za starou Liazkou a v jejím závětří si zpříjemnit asi tři kilometry cesty. V Mladé Boleslavi mám z netu vytipovanou restauraci, ale bohužel vstup do terasy je přes vnitřek (kam s kolem?), tak obědvám z toho, co batoh dá. Potřebuji si maličko oklepnout. Přemýšlím kudy do Mělníka a protože mne západní vítr stojí hodně sil, volím trasu po silnici první třídy. Ovšem byl to horror, už nikdy více. Fuj hnus. Kamion za kamionem. V Mělníku konečně otáčím kolo a s větrem v zádech jedu do Brandýsu nad Labem. V Přilehlé Staré Boleslavi neodolám a fotím kolo u Migu21 před bývalým velitelstvím vzdušných sil. Jó vzpomínky... Cesta do Nymburka a Poděbrad je v podstatě shodná s mojí dva roky starou trasou 400km. Ale tentokrát se mi nechce přes Vlkov pod Oškobrhem do Chlumce nad Cidlinou, tak volím trasu do Kolína přes Osek. Parádní úsek, cyklostezka vedle silnice, více takových by bylo třeba. S večerem utichá vítr a já si říkám, že mi dnes spíše uškodil, než pomohl. Před Kolínem zapadá slunce a kombajny ve zlatém žáru sklízí úrodu na polích. Z Kolína sleduji trasu, kterou jsem před pár týdny jel z Plzně, směr Týnec nad Labem. Nechce se mi absolovovat tankodrom v Kladrubech a jedu podél železničních kolejí na Přelouč. To už je celkem tma. Známou cestou přes Lázně Bohdaneč mířím do cíle cesty. Tu mi znepříjemňuje žaludeční nevolnost a v duchu pátrám kde se stala chyba. Je to vodou od domorodců ze studny? Nebo reakce na přetížení organizmu? Asi to přetížení. Vzdávám se myšlenky ujet 500km a cílových 420km mi k uspokojení stačí. Limit byl posunut a snad bude chuť se pokoušet dál o jeho překonání. Doma rychle sprchu a spát, myšlenky na jídlo moc nemám. Příště to musí být lepší, říkám si. Změním ionťák a stravu. A hlavně už nepojedu za takových výkyvů teplot. Po ranním téměř mraze byla maxima 29st.C! Tak snad ta pětistovka padne příště.
Odkaz na trasu a fotky: https://www.strava.com/activities/1679142063
Video: https://youtu.be/Mndv6wSyFwQ
