Čtvrtek 19.7. byl další den, který jsem měl jen pro sebe a kolo. Předpověď počasí vypadala slibně a já tak moc chtěl překonat hranici 500km/den.
Jak už u mě bývá zvykem, vstal jsem ve tři ráno a kolem čvtrté už točím nohama. Tentokrát byla úplně jiná strategie než jindy. Obvyklý scénář "dojeď co nejdál
a pak se vrať" jsem nahradil formou dvou okruhů po 250ti km. Začínám kopírováním trasy dálnice D11. Tak po dálnici by se jelo skvěle, kde jinde najdete
takový velkorysý odstavný pruh, ale ono se to jaksi nesmí Tak volím klikaté okresky a po ránu je na nich klid. Jen šum plášťů a vrčení řetězu na mém Giantu
TCR ruší klid, stejně tak jako přední lampa Force krájí řídnoucí tmu.
V předpovědi byl čerstvý západní vítr a v naději, že ráno ještě nebude foukat, jedu právě západním směrem. Ale ono fouká už od časného rána, takže do Libic
nad Cidlinou se probíjím proti větru. Hlavně klid, nespěchat a nepřepálit. Pak otáčím na Kolín a užívám si navýšení rychlosti s větrem vzádech. Slunce se šplhá
nahoru a narážím na další problém, je dusno. Při ježdění doma kolem komína by to problém nebyl, ale do mého plánu ujet takovou dardu to moc nezapadá. Z
Kolína směr Týnec je na vozovce nová vrstva hrubého asfaltu a omezení rychlosti na 50km/h, takže u nás v republice to znamená, že auta nepřekračují zhruba
dvojnásobnou rychlost. Hlavní silnici na Týnec nad Labem opouštím a stoupám na Konárovice, pak klikatě díky uzavírkám na Kladruby nad Labem. Tam se mi
nabízí krásný pohled na rovnou silnici lemovanou výběhy pro koně, ubíhající v dáli někam až do slunce. Přes Břehy, rekreační písák u Mělic projíždím
Pardubicemi.
U Sezemic se stáčím jižněji na Dašice, Uhersko a Rožnov. Tato pasáž je bohužel pokryta starým asfaltem a jízda už není tak pohodová. Přeci jen TCRko od
Giantu nenabízí takový komfort jako cyklokrosové TCXko. Ale ze sedla jde za pedálem, něco za něco. Přes Jaroslav a krátné stoupání jedu do Horního Jelení a
zadem pokračuji na Choceň.
Tam končí zábava a nastávají galeje proti větru do Hradce Králové. Děkuji stromům v pasážích, kde mi ulevují v boji s větrem. Ten v dusném počasí alespoň
suší krůpěje potu. S malou oklikou přijíždím odpoledne do Hradce Králové.
Sprcha, něco sníst a na patnáct minut si lehnout. Krátký spánek člověka občerství. Přemýšlím kudy dál, jestli jet stejným směrem jako ráno, nebo pro změnu
celý okruh proti směru hodinových ručiček. Rozhoduji se pro druhou variantu, ať je změna a přítelkyně se nabízí, že mě do Chocně doprovodí. Mám v nohách
250km a doufám, že se večer vítr utiší, jak slibuje předpověď počasí. Jenže nastává první problém. Přítelkyně, která by měla být pomalejší, nastavila své
obvyklé tempo a já musím sakra šlapat, abych jí stačil. To není dobré znamení, sil ubývá rychleji, než jsem předpokládal. V Chocni se rozloučíme a nastávají
neuvěřitelné galeje proti větru.
Špatný asfalt, dusno, únava a fičák proti mi kradou poslední zbytky sil. Bojem o každý metr se dostávám se západem slunce do Pardubic. To, že mám vystříleno
mi hlásí mírnou nevolností žaludek. Ano právě ten je u mě nejslabším článkem. Zastavuji se u bratra, dávám si Colu a kávu, jestli mě to alespoň trochu
nakopne. Vítr v žádném případě neslábne.
Vím, že mi do vysněné mety zbývá 150km. To je zhruba šest hodin jízdy. Po zralém úsudku je mi jasné, že to prostě nejde a vydávám se přímou cestou z
Pardubic do Hradce Králové. Garmin mi hlásí 370km a nemám ani sílu dojet si to do čtyřstovky. Sice je to moje třetí největší denní vzdálenost, ale radostí moc
neoplývám. Cíle byly stanoveny výš. Je druhá polovina června, dny se pomalu krátí. Z tohohle se budu pár týdnů regenerovat, tak začínám pochybovat, že se
letos pětistovka povede. Co myslíte? Uvidíte v dalším dílu mého vyprávění.
link na jízdu na serveru Strava: https://www.strava.com/activities/1713967390
link na video: https://youtu.be/RR2ilh5TRgg
